11. Zkrotlo jsi a povykvětlo

By Václav Bolemír Nebeský

Zkrotlo jsi a povykvětlo

Poupě v lilji, v pannu snivou

Změnila se plachá děva,

Srnka v laňku přítulivou.

A to ptáče polétavé

V holoubátko vrkající,

Pak jsi často hlavičku svou

Tklivě kladla k mému líci.

S kadeřemi mými hrála,

Ručičku svou do mé kladla,

Ano často do náruče

S plačícím jsi smíchem padla.