110. Dunaji, ty i všech toků kníže,

Dunaji, ty i všech toků kníže,

I všech Slávů děde nádherný,

Proč si zniku svému nevěrný,

V cizi moře pěkné vlny hříže?

Víceli tě, nežli Osman, víže

Čisté lásky osud mizerný,

Obrať zpátkem běh svůj stříberný,

A nes k cíli slzy tyto blíže:

Chcešli sobě chvály věnec plesti,

Věz, že není menší oslava

Slzu jednu a sto lodí nesti;

Však i zisk tě čeká, nejen chvála:

Tu ti, jako bratru Vltava,

Tam jak choti v náruč padne Zála.