110. Hra.

By František Matouš Klácel

Národní prý slavnost se slavila,

Hrou rozlíčnou chasa se bavila,

Hlasitý se smích tu slyšet dal.

Jedni dali sobě cíl okázat,

A pak oči nechali zavázat,

Slepě pak se každý sem tam hnal.

Druzi hlavu svobodnou nechali,

Nohy, ruce v pytel zavázali,

Hop, hop, – každý padnuv víc nevstal.

Němci učení, horoucí Vlaší,

Zdali hru neznáte chasy naší,

Z vás ji mnohý na opravdu hral.