110. Právem’s hrda Polsko na své věstce,

Právem’s hrda Polsko na své věstce,

Okrášlili tebe veškerou

K závisti tvých sester nádherou

A tě vedou po vítězné stezce.

Pleť ti hezce, duši zdíli řezce,

Zahráli ti slibnou kozerou.

Leč měj k jich se věštbám nevěrou!

Čili nevíš, že Bůh pýchu tresce?

Toť tvá zkáza! Duch tvůj se z nich spíjí,

Zrak tvůj vidí divé mátohy

A je neblah klade za bohy.

Opatrněj žič se jejich síjí!

Hlup, kdo mní býť moře do kolena

A chce, by mu za loď byla pěna.