110. Příroda ostává ve svém běhu vezdy si stejna,

Příroda ostává ve svém běhu vezdy si stejna,

Člověcká napořád svěhne a mladne mysl.

Tož člověk vždy mocí větší na přírodu vráží,

Avšak předc pod moc přírody často padá.

Kdož z těch nesnází vyprostiti platně ho může?

Jen nadpřírodné příroda vlády slyší.