112. Nedávej se ovládati citu!

Nedávej se ovládati citu!

Byťbys myslel, že jest seslán s nebe,

Aby tuto oblažoval tebe

A byl cnosti tvojí na záštitu.

Kdo se citů podrobuje vzchytu,

Tomu játra tisíc kání střebe,

Zlý kůň jistě v tuň ho pozahřebe,

Odkad nelze nikdá ku blankytu.

Nebývej však bezcitnou tvá duše,

Jenž vždy chová srdce svoje v suše,

A se mívá k božským krásám hluše.

Znej vést uzdu, když kůň černý kluše.

Znej se s prosbou, znej se s moudrou hrozbou,

Tak svět projdeš s požehnanou vozbou.