113. Pozorněli’s patřil na pavouka,

Pozorněli’s patřil na pavouka,

Jak se trudí se svou budovou,

A vždy a zas novou obnovou

Neustále přízi z útrob souká?

Neuloví on však leda brouka

Všelikou svou pílí hladovou;

Zadme vítr, zahrá s osnovou

A ji celou snadným věvem stlouká.

Viz v tom moudrost, jakou svět ten přede,

A s ní jako s bohyní si jede

Věkovitou věstě pro ni vládu.

Leč v té slávě smrt jen triumf vede.

Zavál vítr, sehnal něco hrádu,

A již stavba hroutila se k pádu.