115. Ajhle jak se vrah ten na tě vzteká,

Ajhle jak se vrah ten na tě vzteká,

Honí tebe jak zvěř ohaři,

Šlapá na tě co zlí Tataři,

Zaplavil tě jako burná řeka.

Neuznává tebe za člověka,

Leda když tě zcela zmaďaří,

Počíná si hůř, než barbaři,

A tě hněte, až tvé ňádro heká.

Schyluje tě jarmo léta drahná,

Ráje tvé se mění v poušť a bahna,

Schne tvůj život darmo vláhy prahna.

Však se zlámou poroby tvé rahna.

Křemel z hory vydá jiskru skrytou,

Hrady vrahů shoří zhoubou hbitou.