116. „Pozastav se slunce v Gabaonu,

„Pozastav se slunce v Gabaonu,

Ať den tento dva, tři spojuje,

A ty, kterou Ona miluje,

Tichá lůno postoj v Aialonu;

Ať se při tom blaženosti skonu

Sardce ještě dlouho raduje!“

Tak sem nyní, slovy Jozue,

Upěl i já ve selz hojných ronu:

Pak sme chvěli v radosti i strachu,

Jako nechávaje v loučení

Trojanský svou Hektor Andromachu;

Ne dny, ale stěsnili sme týdne

Spolu rozkoší i soužení,

Jakových svět více neuhlídne.