118. Mrákota.

Jako muchy lidské jsou dušičky,

Jak nalíkneš jísté jim vodičky,

Lakomě si vsají tajnou smrt.

Nevěř muškám, na smrt si jen hrají,

Dlouhá leta v mrákotě trvají,

Jístá zhouba jest jenom rozdrt.

Však dušičky zdrtit nedokážeš,

Jen na chvílku jedem život vážeš;

Víš pak, že nejprudší hladný chrt.