118. Slyšíš-li ty úkořivé zvuky,

Slyšíš-li ty úkořivé zvuky,

S nimiž vrah ti strojí hanobu?

Hodlá tebe vléci v porobu,

Pošlapať chce zlostnými tě pluky.

Zkazme, vece, jim ty sličné puky,

Porušme tu krásnou podobu,

Olupme je o jich zásobu!

Nevstanou jim v pomoc z hrobů pluky.

Neslyšíš-li? I proč ve snách klemíš?

Jista’s, že již věčně neoněmíš?

Že již splyne tobě život vesnou?

Ještě musíš boj vésť s lůzou děsnou;

Vrah tvůj nespí! Kdo se dává v nedbu,

Volá s nebe na se věčnou kletbu.