12. Co od kolébky do skonání

Co od kolébky do skonání

nám oslazuje zemskou pouť,

račiž Ti Pánbůh štědrou dlaní

na této pouti poskytnouť.

Kam pozříš, nech Ti všude štěstí

své milé skytá obrazy;

co uslyšíš, nech vše Ti věstí

blahostné losův odkazy.

Ne ku slzám, brž k usmívání

Tvůj otvírej se vlídný hled;

a ku radosti, ne ku lkání

Tvůj naladěn buď vezdy ret.

Co příroda v svém čarokruhu

podivných skvostů má a zdob,

nech vše Ti k rozkoši a duhu

do nejpozdnějších slouží dob.