12. Maluj obraz, jenž se září hravou

Maluj obraz, jenž se září hravou

Na anjela strojí změniti,

Duši jeho téměř spatřiti

Přes jasnotu těla pronikavou;

Oko musí k nebi víru zdravou,

K zemi lásku čistou svítiti,

A však nesmí čelo zůřiti

Na hubinku sladce usmívavou:

Dva se věnce viňtež vůkol vlasů,

V kterých, jako barvy duhové,

Kvítky chvějí věků všech a pásů;

Ale všemu tomu vdechni ženství

Slovanského tahy kouzlové,

Máš Ji, aspoň v chudém podobenství.