12 Matičko vlasti, předrahá,

Matičko vlasti, předrahá,

i národe můj milý,

u vašich, ejhle, nohou zde

syn klečí pobloudilý.

Odpusťte, prosí, odpusťte,

mé vizte slzy vřelé!

Já lásky více k děvě měl

než k vám, Ó, roditelé.

Já cítím tíži viny své

a chci se kát vší měrou.

Jen milosrdí, děva má

i vaší byla dcerou.

Já mínil vašich lásek šleh'

u spolný sepnout plamen.

A vlast a národ pojmout pak

do spjatých našich ramen.

A tak jsem vám chtěl věnovat

dvou lásek plody vděčné.

Však jedním bleskem zhroutily

mou stavbu sudby věčné.