12. Měkce na pohovce sladkých zvyků

Měkce na pohovce sladkých zvyků

Váleje se v nádheře co pán,

Žel! že zhrdáš snahou současníků,

Jimiž hrad tvůj těsně obsypán.

Pravdou opásaní jdou po právu,

Jež jim vykázal sám Hospodin;

V záporu-li tvrdém hledáš slávu,

Bohu rouháš se co zrádný syn.

Otevř ucho mateřskému zvuku,

Podej rodným bratřím svornou ruku!

Tak hráz spadne zlého řevnění

A vlasť drahá dojde spasení.