12. Oh, dubiny, hymnu vám slibuji,

Oh, dubiny, hymnu vám slibuji,

maličký důkaz, jak vás miluji, –

však teď mám krátký dech

pro vaše rozlohy, pro vaše vůně,

pro srny a ptáky, pro hmyz a tůně,

pro sametový mech.

Jsem pták váš smutný, znavený,

jenž v horku žízní celé dny,

a dušička, srdce je tupé.

Mám v knoflíkové dírce rudý mák,

ale jsem docela krotký pták,

jenž mechem cupity cupe.

Někde jsem křídla si ochromil,

a teď bych jen pil a pil a pil,

však kocovin nutno se bát...

Tož nějak se, lesy, shodneme spolu,

hleděl bych nahoru, musím však dolů,

žel, že i básník má hlad.

Za slíbené honorář vybírám denně,

k večeři, k obědu nosívám ženě,

děkuji, lesy, děkuji.

Za hříbečky, kuřátka, kozáky,

za pečárky, janky, růžáky,

za holoubky, smrže a modráky,

děkuji, lesy, děkuji,

tu hymnu vám, lesy, slibuji,

z věčného kovu ji ukuji,

řekněme: snad.