12. Ostýchavost.

Vždy jsem na vás, kvítka, hleděl,

Jak by ve vás Bůžek seděl,

A ve vás si blahé nebe tkal.

Zdálo se mi, jak bych ti rozuměl,

Když ty bore nábožně jsi šuměl,

A větýrku, když jsi s listkem hral.

Vyznat lásku jsem se však ostýchal;

Neb jsem divné o vás zvuky slýchal,

Mnohy veršovanou lásku lhal.