12. Šírým krajem luna dřímá –

Šírým krajem luna dřímá –

A já tady hledím s hory;

Pode mnou se šeptem modlí

Jako mniši černé bory.

Tam ta kaple osamělá

Z borovic se bíle míhá,

Jak když labuť pobožnosti

K nebi svoje křídla zdvihá.

Ticho – jenom někdy srnka,

Někdy šustí plaché ptáče,

Ticho – jak by Pán Bůh slouchal,

Jestli někde člověk pláče.

I v mé duši jest tak ticho,

Jak by anděl přes ni lítnul;

Slyš – tu v spících ňádrech noci

V dáli temný zvuk procitnul!

Sladký hlahol! – jak by v kapli

Andělíčky byli pěli;

Pak se borem rozchází, by

Nade lidskou hlavou bděli.