12. V podzimním se rouchu jeví

V podzimním se rouchu jeví

pole, luka, les i sad;

zmlkly milé ptactva zpěvy,

a zem prosta luzných vnad.

Pro nás však má kouzla dosti

i ta doba jesenní;

onať ve své řadě hostí

též den Tvého zrození.

Právě dnes k nám s pousmáním

zavítal ten blahý den;

a z nás každý tady s přáním

hotov jest a přítomen.

Ó kéž jak z jarních květů

sladký plod zrá v podjeseň,

tak z Tvých činů vzejde světu

bohatá a vzácná žeň:

By, jak život zdravých stromků

dočeká se století,

tak Ty vděčných u potomků

v blahé zůstal paměti.