12. Věda nyní – starodávný Títán,

Věda nyní – starodávný Títán,

Jenžto v hrdém pýchy záchvatu

Pro světlo šel v nebes komnatu,

Jehož zdroj byl samým bohům skýtán.

Sešed na zem s radostí byl vítán,

Avšak ve zlém sudby obratu

V žeru káně snášel odplatu,

A bič na něj strohých muk byl splítán.

Kdož jsi vědec, oheň s nebe snímej,

Vznět mu třímej a naň mocně dýmej,

Cti však řád, jenž Bohem ustanoven.

Bývej raděj Heraklovi roven,

Tu zlou káni prostřel v samém středu,

A smiř s Bohem vzdorovitou vědu.