12. Život na Parnase.

Parnas kopec slávy rouškou krytý,

Ne každému volný přístup dán,

A však vrchol jeho ze všech stran

Zasvěcencům pouze odekrytý.

Ejhle! tu písálek pracovitý,

Pilností malý si dobyl stan,

Leč že zápal v básních padělán,

Selhané že hlásá světu city,

Sotva pracně nahoru vyleze,

Již té slávy trochu zahyne,

V moře zapomenutí se sveze.

Pravý básník hravě se ocítí

Na vrcholku; sám se vyvine,

Nesmrtelné jemu kyne žití.