121. Zdaž pak sobě ošemetný světe,

Zdaž pak sobě ošemetný světe,

Vy co krutě do vražebných vod

Potápite ubohý náš rod,

Zdaž se jednou k právu popohnete?

Proč jen pořád starou stopou jdete?

Z našich škod duch váš chce strojiť hod,

Ruka páčí Boží cesty chod,

A bič zpoury proti právům plete.

Srozumějte novorodé době,

Již Bůh sám teď vede po oboru,

Ó již čas jest usmysliti sobě.

Či se ve svém nebojíte vzdoru

Propadnouti za trest věčné bůli,

Ježto Boží vzdorujete vůli?