122. Král.

Co se úkolu vyrovná krále,

Jenž jda k předu věky vede dále,

V čas svůj vtlačí ducha svého znak!

Všudy přítomný v pohnuté říši,

Národům nalévá slávy číši,

Z obzoru odvádí líný mrak.

V národech co neurčítě chvělo,

To nachází v králi jasné tělo,

Sváté jednoty on ruka, zrak.