123. Člověk vášně jako modly chová,

Člověk vášně jako modly chová,

Jim se kloní, od nich dobra ždá,

A k nim láskou neumornou plá

Štěstím svého života je zova.

Slep jsa mní, že vášeň slasti snová,

A že bláhy osnovu mu tká,

Až zví pozdě, že je sanuť zlá,

A že věčná duši pouta ková.

Ovládnuvši potměšile v hrudi

Celou duši k službě svojí pudí,

A se stává čím dál vášnivější.

Posléz zkázou jen se ukonejší.

Velí točiť o její se osu,

Až pak vztýčí jako smrtka kosu.