124. Ach což byla ona služba podlá,

Ach což byla ona služba podlá,

Nešťastnou když člověk nehodou

U sebe měl modly hospodou,

K jichžto cti se celá mysl shodla.

Holou prázní nebyla ta modla,

Podmanila hříšnou lahodou

Sobě duši se vší svobodou,

A hrot do ní věčné zkázy vbodla.

Porozuměv věčné v srdci tužbě

Člověk výhost dal té podlé službě;

Leč had zlý jej k novým modlám táhne.

On si vůli ducha jeho přáhne,

A mu vnuká v pekelné své zlobě,

Aby sám byl člověk modlou sobě.