125. Proč jambe, jonáku ty roučí,

Proč jambe, jonáku ty roučí,

Se hněv tvůj takto velmi proučí?

Díš: Proti katům nesvědomým,

Jenž dělají mne pořád chromým?

I uchláchol cit svého hněvu,

Jde z Řecka host k nám na návštěvu.

I napravíme tuto škýru,

A dáme tobě řeckou míru.

Tvá bytnost celá poomladne,

Míť budeš nohy k plesům snadné,

A pro lahodu svého vzletu

Se staneš divem všemu světu.