125. Vítej přišlá z dálky lastovičko,

Vítej přišlá z dálky lastovičko,

V krajích těchto slunkem zjařených,

Osaď, zděné z hmotů míšených,

Nad mým oknem své zas obydlíčko;

Ale prve zleť sem na maličko,

Rci mi běh svých letů skušených,

Zdaž i mně z těch břehů vzdálených

Pověst neseš aneb znameníčko?

„I mne křídla tamo nesly chtivá,

By sem div ten sama viděla,

Jehož krásu celé ptactvo zpívá;

Než, ach, blízkost smysly jala teskem,

Poselství mi přáti nechtěla

Čáka skutku převýšená bleskem.“