129. Na perutích lásky ku vysosti spěje

Na perutích lásky ku vysosti spěje

vroucí prosba k Tvůrci všehomíru,

aby zachoval nám otce dobroděje,

by Tě chránil v bouřném světa víru.

Jest to ohlas díků, jimiž srdce jato

utíká se k Pánu tvorstva všeho

v modlitbě, by vděčil se Ti, otče, za to,

co svým dítkám činíš laskavého.

Vyslyš, Pane, naše hlasy,

jimiž k Tobě voláme,

dej, ať mnohé ještě časy

v lásce otci žehnáme,

jenž nás učí Tebe znáti,

jenž nás vede ku cnosti,

rač mu, Bože, požehnati

bohatě svou milostí!