129. Takto v mysli přemítaje, veslo

Takto v mysli přemítaje, veslo

Spatřím vedle plouti s člunečkem,

Spravované malým chlapečkem,

Tíše tak, že sotvy Labe hleslo;

Labutí dvé v předku jarmě neslo,

V loďce byly střelky s toulečkem,

Zlatohlávku! kam s tím krámečkem,

Kdo si, dím, a co máš za řemeslo?

„Moje matka Lada, a má tetka

Sláva, mne sem k tobě poslaly,

Za průvodce cesty, za nohsledka.“

Usta má, tím hnuta jsouce vabem,

Poručeno Bohu! zvolaly,

A pak sem tam bloudili sme Labem;