129. Září v barvách přepodivná krása,

Září v barvách přepodivná krása,

Vzájemnými jejich náklony

Přetajemné vládnou zákony,

Že duch lidský udivením žásá.

Zře zrak na ně rozkoší se pásá,

Krásy nebes to jsou výtony,

Prasvětla jsou sličné výrony,

V nichž se pravda spasitelná hlásá.

Barva barvu volá k výskytu,

Zlatá barva s barvou blankytu,

Zelená si s rudou v přízni vodí.

Tak se osud k činům lidským hodí:

Hříšné skutky peklo sobě svojí,

Dobrým skutkům Bůh své nebe strojí.