13. Den to – na němž blahé světlo žití

Den to – na němž blahé světlo žití

Prvníkráte’s jednou uhlídal,

Jasně opět dnes nám s výše svítí,

Kdožby tudy němý pozůstal?

Svátečně se tváře naše rdějí,

V srdci vděčný hlas se ozývá,

Jenž se za Tě, otče! nejraději

K Bohu, dárci všeho, modlívá.

Proto vítej nám, o slastná dobo!

Heslo Tvé buď: „Radosť milým všem“,

Otče náš přemilý! naše zdobo,

Štíte náš! – ó jak Tě milujem.

Ó nechť často ještě pozdraviti

Takto svátek ten nám přeje Bůh,

Abychom poněkud zapraviti

Mohli náš Ti velký díků dluh!