13. Divil jsem se někdy, jakby k boji

Divil jsem se někdy, jakby k boji

Krása rozlítila ramena,

Světy dva tam jedna Helena

Azyi, Europu shnala k Troji.

Slečna kyne: rytíř kříž a zbroji

Chápá: „adé – krásná Božena!“

Přijde: „Hrob náš! křivda pomštěna!

Deset soků leží na souboji!“

Teď znám, po čems polem, mořem toužil

Menelae, pročs dlel Priame;

Zač jsy hochu švárný dobrodružil;

Jen to neznám, či sám ještě lhavý

Perun deštěm krásu neklame,

Nač tvář tato na zemi se baví!