13. Podzimní vítr dlouho

Podzimní vítr dlouho

a posupně se smál,

a v elektrických drátech

posměšné písně hrál.

O jakéms’ marném chtění,

a touze člověka,

jež zmírá a se rodí

se světy odvěká – –

Pod zasmušilým nebem

ve zvlhlých ulicích,

a nad příbytky lidí

zněl dlouho jeho smích.