13 To velké ticho duši moji tíží

To velké ticho duši moji tíží

a na má prsa lehá těžkým snem,

tam, kde se v šeru cesta naše kříží,

dnes přešel smutek pozdním večerem.

A temným okem v okna moje vzhlíží,

a jeho řízy ovívá mne lem –

a osud čeká – někdo se kol plíží...

a propast tmí se na dně v srdci mém.

Tou dlouhou nocí hlubokou a temnou

jde ke mně tiše, přátelí se se mnou,

mé ruce tiskne rukou vychladlou.

Pak důvěrně si k mému stolu sedá,

mou těžkou hlavu unavenou zvedá,

a duši laská umořenou, mdlou.