13. Vítám Tě, dni první v jejím žití!

Vítám Tě, dni první v jejím žití!

Kterou co sám sebe miluji,

V jejímž blahu se i živobytí

Mého rajské doby zjevují.

Vítám Tě, dni! směj se na tě tváře

Čistá všechněch májů kvetoucích,

A nezajdi tvoje zlatá záře

Nikdy v chmúrách bouři nesoucích.

Věčně vycházej jí z purpurových

Východu bran co radosti zdroj,

Všecky strasti zažeň ze růžových

Tváří a svým jemnem bolesť zhoj!

Ó, kéž bych měl vesny nehynoucí

Sklady, abych pro ni věnec upletl;

V kvítka něžná vdechl bych své vroucí

Lásky cit, jenž v srdci rozkvetl.

Věnec lásky věrné, spokojnosti

Kéž ovijí její růžnou skráň,

Kéž nepozná bolů, ni žalosti

Srdce její, lásky mé to stan!