130. Mělo pak to děcko v ruce pravé
By Jan Kollár
Mělo pak to děcko v ruce pravé
Mimo veslo louček s bičíkem,
Z plece k bedrům pásek pošikem
Visel, vlásky byly kučeravé;
Očka bystré, ústka láskosmavé,
V tváři zloba hrála s žertíkem,
A vždy medosladkým jazykem
Uměl řeči štěbetati žvavé:
Krásnoperá obou na lopatkách
Třepetaly sem tam křídelka,
Líbost měl jen v šibřinkách a fatkách;
Mocný však byl lotřík tak, že čeho
Tkla se luku toho výstřelka,
Padlo síle hned neb čárům jeho.