130. Mělo pak to děcko v ruce pravé

By Jan Kollár

Mělo pak to děcko v ruce pravé

Mimo veslo louček s bičíkem,

Z plece k bedrům pásek pošikem

Visel, vlásky byly kučeravé;

Očka bystré, ústka láskosmavé,

V tváři zloba hrála s žertíkem,

A vždy medosladkým jazykem

Uměl řeči štěbetati žvavé:

Krásnoperá obou na lopatkách

Třepetaly sem tam křídelka,

Líbost měl jen v šibřinkách a fatkách;

Mocný však byl lotřík tak, že čeho

Tkla se luku toho výstřelka,

Padlo síle hned neb čárům jeho.