132. Kam se děla starodávná sláva,

Kam se děla starodávná sláva,

Jenž se skvěla v našem národu?

Kdež ten čas, když v lásky průvodu

Panovala u nás Boží správa?

Neřesti ach zasula ji láva.

A předc nikdo, jenž jde v ochodu,

Nebéře tu k srdci nehodu,

A svou hanbu nectně pouspává.

Ó zlý rode, rode trpaslíků!

Stvořen-lis, by’s hrával jen hru mžiků

A děl dílo pouhých nádenníků?

Zahuč lese a zbuď zas nám z hrobu

Starodávnou zbožných reků dobu,

Ať s nás smetou nečestnou tu zlobu.