134. Jaká vede přírodu tu toucha!

Jaká vede přírodu tu toucha!

Večer hvězdy v triumf zapříhá,

Zadne svíci slunka rozžíhá,

Tu i tam pak sladkou ambrou douchá.

Takto dvakrát denně mění roucha,

Ku tvůrci se dvakrát pozdvíhá

A tak věrně hlasu ostříhá,

Jaký v hloubi hrudi svojí slouchá.

A ty, zdali poslušen jsi hlasu,

Jímž tě srdce volá v jistém času?

Kéž by’s v stopách přírody tu šlapal!

Dle ní dvakrát denně oběť zapal.

Nevíš-li, že přírody jsi knězem,

A že vésť máš k nadhvězdným ji mezem?