134. Jako květnatými lučinami

Jako květnatými lučinami

v tichém údolí se potok vine,

vrouben po svých březích pomněnkami:

tak ať klidně Vám též život plyne!

Blaha slunce ať Vám nezachází!

žijte v stálém jaru, v květném máji!

v cestu nechť Vám osud růže sází,

růže, jejichž vlast jest v nebes ráji!

Průvodkyní na té pouti časné

buď Vám láska nezištná a vroucí,

na věčnosti pak, ve vlasti jasné,

buď Vám v úděl blaho nehynoucí!