134. V procházce té když sme přešli horu,

V procházce té když sme přešli horu,

Tichá přijala nás dolina,

Toto hle jest město Jarina,

Plyne řeč z ust mému divotvoru;

Město to jest – kráčí v rozhovoru –

Věčná hanby Němců rytina,

Neb zde Jindřich Druhý, meršina,

Oběsil dva Slávy z Braniboru:

Oběsil je pro cnost, ne pak hříchy,

Že svůj národ zradit nechtěli,

Proti němuž vedol on boj lichý;

Nalkavše se nade zlobou moc tou,

Potom zjevnou pout sme derželi,

Na Lužické Golgata to s poctou.