135. Calderon.

V tom skvělém sále veškera

Se pojí skvostu nádhera;

Dle páně mocných rozkazů

Hned rodí svět se obrazů;

Ta tužba, co ho proniká,

Ta kouzlem ráje odmyká;

A všady valně divný lesk

Se do života leje stezk,

Až v sladké vůně oblaku

Duch ocítá se v omraku.

Řeč jeho sama hudba jest,

V něm proudí poesie tresť.

To jedno hruď zle ubodá,

Že nevládne v něm svoboda.