135. Na zahrádce, v milosadě,

Na zahrádce, v milosadě,

vzrůstá květin více,

kteréž dbale ošetřuje

dobrá zahradnice.

Péče její neunavná

pohromy je chrání;

aby kvítky škodu vzaly,

opatrně brání.

Za tu lásku každoročně

v slavném okamžiku

zahradnice od svých květin

slyší ohlas díků.

Nuž, kdo jest ta pěstitelka,

kdo jsou její kvítky? –

Tys to, matko naše milá,

my jsme to, Tvé dítky!

Slavná doba svátku Tvého

srdce naše nutí,

bychom Tobě děkovali

v milém obejmutí.