137. Mládče milý, jenž se dáváš v službu

Mládče milý, jenž se dáváš v službu

Sličné krásce filosofii,

Zakroč dříve mužně na zmiji,

Jenž vnitř tebe divou vede kružbu.

Na to vzněť si po moudrosti tužbu,

Nechť se s čistou v tobě lilijí

Růže lásky její rozvijí,

A jak choti dej se pravdě v družbu.

Jest to cesta po srazitých horách;

Zevšad zeje propast hluboká,

Závrať klamu sráží muže do ní.

Jest to cesta v labyrintu svorách,

Odevšad zvěř číhá divoká,

Cherubův jen meč jim hlavu sroní.