138. Znáš-li drobounké to kvítko,

Znáš-li drobounké to kvítko,

kteréž – obraz věrné cnoty –

pro svou skromnost velebeno

po všechny je věky? –

Nejsou jeho sídlem

nebetyčné hory:

u pramenů čistých,

zdobíc jejich břehy,

květe v klidném údolí.

V barvě nebes roucho jeho

značí věrnost bez poskvrny,

věrnost, s níž se v lásce

pojí také naděje.

Obraz jeho v dnešní den Ti

uvádějíc k mysli, drahá,

volám k Tobě: ,,Pomni, matko,

že nás víže páska lásky,

za kterou Ti něžné díky

vyslovuje dcera věrná!

Matko milá, dobrá!

uchovej své dítě

v laskavé vždy upomněnce!“