139. Nastojte! co vidí oko moje?

Nastojte! co vidí oko moje?

Hleď, hleď řeknu mému panoši,

Nahé děti, starci, jinoší

Kryjí se tam za stromy a chvoje;

Kdo ste, asnad vyhnancové z Troje,

Čili indianští divoší?

Slyšavše řeč slavskou v rozkoši

Plynouc usta otevřeli svoje:

Slavové sme, Němci nelidé hle

Z vlasti, z dvorů nás, ba do naha

Z roucha svlékli naše údy zkřehlé;

Pohled jejich roztklivil mne k pláči,

Milek pak se stvořit nezdráhá

Aspoň šaty, co jim vzali dráči.