14. Aj! ty nadšený, jonácký pěvče,

Aj! ty nadšený, jonácký pěvče,

Jehož lyra tak důjemně zní,

Což krom stesků na vrtkavé děvče

Nic se tobě v prsou nevlní?

Ohledni se po vlastenské stráni

A zemdlelé duchy zpěvem zjař,

Mřivé lkání, hnivé naříkání

Měj za úděl poválečný snář.

Tvé nad světem zoufající boly

Neprospějí vlastenskému poli;

Odsoudíš-li veškeren svět v zmar,

Jak má člověčenstvu zkvésti zdar?