14 Dnes ovála mne Tvého ducha křídla,

Dnes ovála mne Tvého ducha křídla,

a povznesla mne čaromocí svou

v tom smělém vzmachu – krev mi v žilách stydla,

když vzletěla jsem modrou dálavou.

Tím svěžím ránem, tam, kde krásy vřídla,

ten žhavý pramen žití, věčnem vrou,

kde slunce skvělá, zlatoskvoucí zřídla –

svit hvězdný září jasnou oblohou.

Kde život s věčnem v slavné hymně splývá,

a duše žasne nad tou velebou,

kde není smrti, láska všechno smývá.

Kde v čaroskvoucím jase nad oblaky

se celá věčnost shlíží před Tebou,

a vesmír celý – nebe, slunce, mraky.