14. Hasly zatmělé hvězdičky,

Hasly zatmělé hvězdičky,

Zamkla uplakané očičky,

Z jitra, kdy zoře zaplálo.

To smutný den, o to smutný den,

Slunce nevyjde kdy z mraků ven;

Děvče se nikdy nesmálo.

Zašlo slunéčko za hory,

S nim milý můj mně šel na vzdory;

Vrať se milý můj, a pojď.

Šel doly šel stezkou po hoře;

Daleko, daleko za moře

Odnesla rychlá ho loď.

Jistě žeby jsi se nazpět dal,

Kdyby jsi lásku mou k tobě znal,

Věděl, jak srdce mne bolí. –

Řekněte vy mu tam hvězdičky,

Že po mezích květou slzičky,

A zraje žítko že v poli.