14. Na tom našem dvoře

Na tom našem dvoře

vítr s krutou zlostí

lípou sem tam klátí

co hřích nevinností.

Ubožátko lípa

k vzdoru nemá síly,

bez ustání slyšeť

smutné její kvíly.

Úpěnlivě volá:

„Běda! běda! běda!

Vítr krutokrutý

pokoje mi nedá.“ –

Tak i zápasící

srdce volá: „Běda,

mně, ach, lásky hoře

nikdy klidu nedá!“