14. Ona řekla:

Ona řekla:

„Já tě vyrvala z mé duše!“

Dobře! – odešel jsem tiše,

Jako král jde do vyhnanství;

Neb má vlast jest lásky říše.

Nocí bloudím.

Jí jsem to chtěl všecko říci;

Ona lásku naši znala,

Při přísaze žhavé, svaté

Její věčná světla plála.

Vyhnán hledat

V Sahaře jdu lidských ňader,

Oasy sad jak dlaň malý;

Tam chci mra svou hlavu složit,

V níž co uhlí lásky paly.

Král jsem byl, teď

Lásky Ahasver a žebrák!

S ramen noci plášť mi věje,

Měsíček mi pak své stříbro

Jak almužnu v duši leje.